O knize: 2015 / Přes všechna zhroucení a neúspěchy se Furman opravdu chtěl stát dobrým člověkem, vést smysluplný, správně organizovaný život a mít prospěch lidé. Jenže když se koncem léta vrátil domů z Petrozavodsku, ocitl se po absolvování školy ve stejném bodě jako před rokem – žádná práce, žádné studium, žádné konkrétní plány... Teprve teď i ti z jeho Moskvy z o rok mladších se stali studenti... Bohužel za jeho vášnivou touhou „stát se dobrým člověkem“ se skrývalo příliš mnoho matoucích a bolestných zkušeností, a tak se chtěl především zachránit před sebou samým. svazkový autobiografický epos „Kniha Furman. Příběh jedné přítomnosti“, autor nejprve vyvrací mýtus „šťastného dětství“ („Země nepodobnosti“), který se ukáže být plný úzkostí a hořkých rozchodů, mluví o Furmanovi jako o teenagerovi, poznávání sebe sama a dětinsky hraje „politiku“ („Metamorphosis“) a poté ukazuje, jak vědomí podivného, ​​osamělého teenagera v 70. letech ovládla velká utopie výchovy nového muže („Down the Rabbit Hole“). „Démon a labyrint“ je čtvrtá část „Knihy Furmanovy“. Tentokrát autor čtenáře ponoří do pulzujícího intelektuálního života pozdně sovětské Moskvy. Dmitrij Bykov nazval Furmana „ruským Proustem“. Podle Bykova Furman velmi přesně popisuje „jedinečnou generaci“, ke které sám patří, „ty, kterým bylo v roce 1985 20“: „Byla to skvělá doba, polosektářská divadelní studia, nepublikovaní významní básníci se svými diváky a přívrženci, jasně nastíněná konvergence, která nemusela být realizována... Konvergencí rozumím nejen sbližování se Západem, ale i určité stírání kastovní hranice sovětské společnosti. Pak se všechny procesy zjednodušily, vše se pomíchalo a místo jemného a složitého začalo hrubé a hmotné. Furman ale úžasně přesně a živě popsal svou vrstvu, chytré děti osmdesátých let, které jsem znal a mezi nimiž jsem se pohyboval».